Kolo, cyklostezky a první výlet

Poslední horká novinka je ze včerejška - tedy úterý 29.9. 2009.

Den začal ... no, už jsem zažil lepší probuzení. Představte si tlakovač vzduchu, prostě kompresor. Jo, tak tuhle mašinku (půl metru x půl metru x půl metru) nám postavili přímo před dveře. Asi se něco podělalo, protože v pondělí byl docela slejvák. Mám z toho vlastně ale jednu uměleckou fotku, z toho slejváku - ta je pro Dejva k narozkám:)! (takže kvalitní rozlišení, ideální pozadí na PC, na doma i do práce... ale zároveň je tam i kousek romantična). Nazval jsem to prostě "Dvě lampičky". :c)


















Toliko k pondělí.
Zpět, tedy zpět dopředu na úterý. Ráno, nic moc. Nějaká administrativa...a pak? Bazén! Konečně. Takže Michael Phelps za mlada (teda jestli není mladší, což asi je...).


















Padesátka.



































Po obědě jsem si pořídil tolik vytoužené kolo. Ceny těchhle nonameů jsou kolem 2000 NT$ - cca 1500 kč. Pohoda, hm? A tady ho máte (helmiště samozřejmě zakoupeno s dostatečným předstihem).


















Není to opravdu žádnej zázrak, ale jezdit se na tom dá:). Rovnou sem si udělal skoro tříhodinovej vejlet do Beitou, což je na opačný straně Taipei - takže to fakt frčí. Jen jsem si tím ověřil, že tady maj bobastický cyklostezky - megadlouhý, paradní svezení kolem řeky:





















































Tak, tady k tomu videu si pusťte nějakou bytelnou muziku!





Většina sloupů vysokého napětí je kuli zemětřesením takhle monstrozně zhotovaná. Zatim (tuk, tuk) sme zadny nezazili, ale blíží se tajfun, o víkednu.



























Romantika na řece... ne?



















Zajímavé je, že v parku je spoustu divokých psů, o které se starají asi dobrovolnící a nosí jim i žrádlo. No na bivak to prostě není:)


















jeden efektivní zaber na Taipei


















jeden efektivní záběr na cyklostezku:


















no a když už jsem byl skoro zpátky, resp. cestou zpátky přes parky a pod spoustou mostů všiml sem si další věci. Mladí Taiwanci mají rádi Barbecue party - a v hojných počtech je dělají pod mostem:)

Party v klubu Pasoul

V sobotu jsme se rozhodli vyrazit do baru. Je to něco na způsob zaplať o něco víc a pak konzumuj, jak je libo. Když si hned na začátku uvědomíte, že vlastně každé další pivo nad 15 už vyděláváte a hostitelé prostě mají smůlu, docela vám z toho vyprahne:).

Fotky jsou tady. Myslel sem, že některé ksichty už jsem dávno zapomněl...ale některé věci prostě nejde zapomenout.

Shilin Nigh Market

Přidány nové fotografie do galerie (zde) - výlet do Shilin Night Market. Je to asi nejproslulejší noční trh v Taipei. Takže co tam je? Spousty dobrot - teda, možná přesněji řečeno zajímavých jídel:). Měli jsme nějaké speciální nudle, George koupil celé grilované kuře:) jenže pak už to skoro nikdo nemohl jíst. Oni tady všechno tak strašně smaží, jsou to uplný smažky:).

Rozhodl sem se, že je potřeba koupit si klobouk. Perfektní, dokonalý. Možná, no možná ani ne, asi jak komu budu pak na fotkách připadat jako Indiana Jones... :)

























a pak měli taky fajnózní brýle:)



























































...night mare ... nebo vetřelec?

První Výlet do města - Pátek 18.

Píši teda trochu se spožděním, ale odhodlal sem se to všechno dohnat.

MRT - metro
Tákže, první kontakt s metrem v Taipei. Používají se čipové karty nebo žetonky podobné těm v ruletě. Zajímavější ale je, že metro je skoro plně automatizované - což se pozná jednoduše tak, že celý vlak zastaví na chlup přesně v každé stanici.



































Jeli jsme přímo do marketu zaměřeného na elektroniku - název se mi trochu vykouřil... :( a nechce se mi to hledat... jen přidám dvě bonusové fotky:


















To sem já a George:)
a tady jedna specialitka pro vyvolené:


















Následoval první kontakt s nejvyšším domečkem na světě (zkoulaudovaným) - Taipei 101


























Mise výstup na Taipei 101 se zatím nekonal ... šetřím si zatím tento specifický okamžik:)

Nákup v Carefouru, véča

Včera jsme byli s Vincentem (můžete ho vidět na posledních pár fotkách přízpěvku) lehce nakupovat v Carefuru ... lehce, ale ta tažka byla pořádně těžká... Jinak Vincent - no co Vám budu povídat, prostě velmi pohodový týpek z Holandska, se kterým tady podnikáme zatím většinu akciček.

Nejdřív ale další postřeh z metra:

















Dále tu mám parádní bazén. Dokonalý design, dokonalý rozhled na Taipei... jen stoji na nějaké zřejmě vojenské základně - kasárna... :( takovej chci mít doma!


























Tak a teď už rychle do Careffouru! V takové Carrefouru mají vždy tolika zajímavých věcí. Třeba humidory! Na doutníky naprosto ideální a cena? :) Ty stativy na foťak zase tak super nestály ... škoda.



















Jináč, mám nové helmiště:)




































Krom již uvedených nanejvýš potřebných a důležitých věcí se dá v Carrefouru zakoupit také gril. V přepočtu asi za 100kč :) takže už se těšíme na Barbecue.

Tak a teď k jídlu. Takže nakoupili sme vše potřebné na tuňákový salát. Mimo jiné mají také české sýry - Veselá a šťastná kráva (dvě plata krávy stojí jako jeden gril). Sýry tohoto typu jsou tady specialitou.


















Véča...
chlazení pivečka:), bašta a labužnický zážitek (dokonce měli i bagetu typu Francie).

1. týden na Taiwanu

Takže přišel čas na to, ujasnit si, jak to tady na NTUST chodí.
vezmu to pěkně po bodech, kdybyste chtěli vědět nějaký podrobnosti, tak zkuste napsat:)

Ubytování a aktivity v kampusu
- Spolubydlici: Francouz, kterému říkame Frenk, duo Hong Kong boys (Matthew and Jeff) a Kim z Koreje.











S Metthewem chodíme hrát basket ... celkem skoro každý den, když neprší, nebo není kurz, nebo nám neni špatně:).

- Pokojíček (asi ste si všimli, že každý student má svoji kukaňku):




















Fotky z kampusu jsou ve fotogalerii...takže si můžete udělat vlastní názor. Je to celkem v poho. V kampusu jsou asi 4 jídelny, megabazén (50), tři basketbalové kurty (většinou obsazené - vůbec pro basketbalisty je to tady ráj:), nejen, že si dobře zahrajete, protože to tady hraje prostě každej, ale jdou tady sehnat i super trencle nebo boty od Jordanu za babku - na jedny se chystám). Dále dva tenisové kurty, běžecký okruh, dráha pro petanque a asi 5 nebo 6 voleybalových kurtů, to je snad všechno.... není. Pak je tu ještě posilovna, tělocvična, kde holky tančí (airobikujou), hala pro ping-pong, hala na bedminton a celkem zdařilá hala na basket a podobný skopičiny.











Tady je nákres kampusu:


















Nákupy
- seven 11 (forever) - vždycky se dá něco sehnat, maj i píviště (např. Haineken)
- careffour - všechno možné, dvoupatrový... koupil sem tam i helmu, ale o tom později:)
- night markets - jeden je poblíž, kolem MRT Conguan (když se kouknete do mapy), nejslavnější Shillin Night Market už jsme taky dali - mam od tam tud super klobouk :) ale to uviditě později
- elektronika - je tady specializovaný market na elektro, resp. je to jedna budova - viz další přízpěvek. Rovnou Vám ale povím, že ceny jsou srovnatelné s těmi v Evropě.

Administrativa
zpočátku mi to tady připadalo jak na nějakém táboře, jako za starých dobrých časů, kdy se plnili bobříky - musí se tam a tam a dostaváte razítka, skoro na všechno. BTW, taky už mam svoje razítko s čínským jménem:). Použil sem ho asi jen jednou a není potřeba, ale je to styl!
Co se týče kartiček a plachet co je potřeba oběhat:
- karticka pro vstup na kolej,
- karticka studenta, plní funkci EasyCard (legitka na dopravu, stačí ji vždy nabít na stanici MRT),
- ID (místní - přidělí National Imigration Agency)
- od školy potvrzení o studiu (na prodloužení studentského víza)
- telefoni cislo (mám Taiwannibile, prepaid card)
- Post office účet
- bankovní účet (není nutný, jen pro ty, kdo nechtějí mít vyšší hotovost stále při sobě, protože každý výběr z bankomatu je zpoplatněn, pohybuje se to kolem 100 za výběr, což se dá, v krámu jako je Carrefour se dá bez problému platit),
- legitka do bazánu (300 NT$ na 4 měsíce - asi nejlevnější bazén v Taipei - cool! :))

V podstatě se vším mi pomoh George - student co se tady o nás tak pěkně stará.

Škola
Jak tady probíhá výuka popíšu později - předměty které jsem si vybral se zatím nerozjeli. Chodím na čínský kurz, ale budou to spíš jen opravdové základy (XéiXéi [šišijé] děkuji) - ale na čínštinu jsou tady a v Číně specializované školy.

Jídlo
...strava je chutná, ... ("Žhavé výstřely 2"). Jak jsem už uved jsou tady asi 4 jídelny, takže výběr je celkem bohatý. Na výběr je bufé, nandejte si co unesete a pak to zaplatťe:), pak jsou tady specialisti na nudle a takové něco připomínající polévku, specialisti na rejži... už mam vytipovaných pár ňamek... časem přidám fotky. A pak jsou tu krámky, ve kterých dostanete rozpálenou "pánev", na ní delikátní steak a většinou vajíčko - vypadá to podobně jako toto:

















Kromě jídelen je tady ještě pekárna, která peče celý den. Opět ve fotogalerii jsou nějaký fotky.

Druhý cíl mise: zabydlet se splněn:)
jen na ten čas jsem si tady ještě nějak uplně nezvykl - jsem tu skoro 14 dní a snad jednou jedinkrat sem sel spat v pul druhý, normálně chodím spát tak ve 3 ráno ... vstává se kolem 9...

Z letiště na NTUST

Jak se dostat z letiště Taoyuan na universitu NTUST?
Na letišti - vyhledat autobusy, které Vás dovezou na HSR Station (High Speed Railway) - konkrétně na Taipei Main Station, je to zároveň také stanice metra MRT (Metro Rapid Transport). Cesta zabere asi hodinu a v září 2009 stála 125 NT$ (kurz v září byl 1CZK ~ 1,9 NT$).

Orientace na Taipei Main Station je trochu problematická, nejen na povrchu, ale hlavně pod povrchem. První možností je ject MRT, druhou možností je bus č. 236 nebo 251.

Mapa 1 - situace na Taipei Main Station - cesta na autobusouvou zastavku:

















Mapa 2 - vystoupit na stanici Congguan a pěšky asi 5 min.

Uvítací

Milí návštěvníci, vítejte!
Konečně se zadařilo a povedlo se mi zprovoznit tento občasníček o tom, jak to tady na Taiwanu chodí a o mé zdejší pouti. Směle do toho, dokud si ještě pamatuju něco ze začátku svého turné. Začnu cestou a příjezdem.

Cesta na Taiwan mi trvala věřte nevěřte 4 dny. Ne, že by to bylo tak daleko, za čtyři dny, počítám, obletíte zeměkouli, asi i na měsíci jste dřív ... ale letadlo z Prahy mělo zpoždění. Dalo se to čekat, protože jsem tam byl (ale omylem:c)) nebezpečně brzo. Do Londýna jsem přiletěl 5 minut po odletu navazujicího spoje. Takže situace podobná scéně s filmů s 007 (až na pár detailů, ke kterým se dostanu, např. to, že Bond zpravidla nelétá Boeingem). Hned u výlezu z letadla čekal uniformovaný pán s cedulkou 007, následoval rychlý akční přesun a přednostní odbavení, člověku to hned dodá pocit "vícecenosti" :). Pak už je to celkem standard, úryvek z bondovek končí: soukromým autobusem před hotel, na hotelu pořádné letiště, koupelna o rozloze slušného obývacího pokoje, pochopitelně určená pro dvě až tři osoby. Vychlazený šampus a televize efektivně zasazená do zdi. Když jsem se tak zabydloval, z ničeho nic, nock nock, nock nock. To pan hlad se zastavil ve společnosti slečny žízně, že jde náhodou kolem. K večeři rautík (koho zajímají detaily: 4 druhy masa, omáčky, fish&chips, přílohy, saláty a tak ... co bylo naprosto úžasné, byly dezerty, zvláště ten čokoládový dort...). Dorazil sem dost pozdě, takže pak už proběhlo jen jedno kalné pivo, flaska sampusu a spaní.

Ráno ... ranní raut (zase, koho zajímaji detaily: vajíčka, klobásky, fazole, ovocné mísy, zeleniny, sýry, káva ....). Pochopitelně se tam vešlo všechno dvakrát, to sem totiž ještě nevěděl ža takové snídaně budou ještě tři:).

Když o tom tak přemýšlím - pak už následovaly cesty na letiště, a z letiště, cesty po letišti a taky kolem letiště, dokonce i pod letištěm (metro). Šlo prostě o to, že mi ČSA měli zajisti jiný spoj, což neudělali. EVA Airlines, se kteoru sem měl letět dál měla první volné místo až v úterý večer.

Stačil sem udělat dva výlety do města, první jen kratičký poblíž Buckinghamu, druhý celoodpolední až večerní. Na tom druhém sem objevil úplně jinou tvář Londýna, než jakou má v turistických průvodcích tolik propírané centrum. Aspoň mi to tak přišlo. Taková dynamika, všude tolika lidí ... (doufám, že Vám nepřipadám jak Otík). Procházel sem ulice severně od Picadilly Square, kolem vysílací věže Telekomu. Někde v průvodci jsem si přečetl, že Londýn je jedno z nejdynamičtěji se rozvíjejích měst co se týká cyklistiky. Řekl bych, že jo. Co mě trochu překvapilo bylo, že se mi vlastně nepodařilo najít jedinou kavárnu s WiFi-nou. Zajímavé. Na konec jsem našel jen hotspot v papírnictví. Zajímavé:).

Cesta letadlem utekla rychle. Buď jsem spal nebo baštil. Měl sem křeslo přímo nad křídlem, takže nejvíc místa, co jde. Každé křeslo bylo vybaveno vlastním LCD dotykovým panelem s rozlišením 1200 x 900 px. Panel bylo možno efektvině rozložit a také založit do opěradla sedadla... mohli jste si vybrat film, nebo poslouchat hudbu (fakt všechno možné - z Jazzu poměrně zdařilý výběr, i když by tam mohlo být trochu víc Groovy). Na cestě z Londýna do Bankoku a pak dále do Taipei jsem seděl vedle britů. Tomu prvnímu nebylo moc rozumět, i když to co sem rozuměl bylo dost zajimavé - měl svou milou v Thajsku, kousek od Bankoku, kam za ní každých 10 týdnů přilétá na 2 nebo 3 týdny. Vyrozuměl sem, že je farmář, a že budou farmařit v Thajsku ... zajímavé. S tím druhým sme si celkem fajně pokecali...brit co žil 7 let ve Francii a ted bydlí v Los Angeles ... fajn chlapík, zřejmě běžec a investor.

Taipei - příjezd
Jel jsem tak trochu, trošilinku nablind. V handbooku university pro zahraniční studenty píšou: najít bus na Taipei Main Station a pak taxíkem, což se mi moc nechtělo. Ale měl sem štěstí. V busu sem potkal taiwanku Jenny, která se účí angličtinu a navíc měla stejnou cestu. Totiž ten taxík v popisu university má opodstatnění... Najít navazující bus není uplně jednoduché, je to tak 10 minut chůze od zastávky (a přímý bulvár to rozhodně není). Dalším bonusem bylo, že sme stihli v podstatě poslední bus ten den. Když sme dojeli ukázala mi směr a já šel ... stačil sem se ještě jednou ztratit. Ale našel mě jinej Taiwanec, mopedista na mopedu. Ukázalo se, že je to místní student a zavedl mě skoro až do pokoje. Tím sem chtěl říct, že průvodci to s tou ochotou Taiwanců a vůbec asi všech Číňanů, co jsem tak četl na blogu kámošů, co jsou teď v Číně, vůbec nepřehánějí.
Takhle vypadá boční (!) - ten normalni vchod do školy už je ve fotogalerii:) a je moc pěknej, s rybníčkem, u kterého žijou žáby. Občas i kvaknou, kvak. Kdo je pozorny, ano, 7eleven jsou uplně všude.


















(Omlouvám se, fotil sem to asi desetkrát:) tahle je nejlepší... ve skutečnosti to tak zlé nebylo)

Taipei - první noc
Toto je můj pokojíšek - luxus :). Při příjezdu jsem ho celý dvakrát umyl, byly z toho dva kýble černé vody. Možná na tom mém místě prostě jen nikdo dlouho nebyl. Asi ve dvě ráno sem šel nakupovat ležení - mají tady seven-eleven-forever. Pohoda.

První cíl mise - dorazit do místa určení splněn 17.9. brzy ráno.